Gothic XIII: Srdce lesa
Dopis du
Ven pedstavitel du vyho dobra.
Ji njakou dobu se potkme s problmem souvisejcm s velkou disfunkc lesnho ekosystmu. Dolo k rapidnmu bytku sly, kterou poskytovalo srdce lesa, kter je nyn rozttn a rozptlen po vech koutech zem. Kouzelnk jmnem Fabien Plamnek nm doporuil, e Vs mme podat o pomoc, nebo my sami nedisponujeme tolika monostmi a nejsme schopni shromdit lomky v dostaten rychlm ase. Vme, e nai prosbu vyslyte.
S pozdravem
Talah Dubov,
krl lesnho lidu, tet svho jmna
* * *
Setkn se stromem
Mu stl na okraji lesa. I pes pomrn tepl poas, kter tomuto dni vldlo, ml na sob dlouhou rbu a odznak sv moci - velkou hl s krystalem na vrcholu. Prohlel si cestu, kter se ped nm otvrala a mila mezi stromy. Les ho zval dovnit.
Mu uinil pr krok a obklopila ho zvltn sla - sla lesa. Ctil, jak k nmu promlouv skrze vechno kolem. Obyejn lovk by se nejsp otoil a vrtil se zpt, protoe by t moci, kter tu vldne, nerozuml. Ale arodj vdl, e on se j bt nemus. Vzduch vonl pryskyic prastarch strom a by tak prosycen magi, e v nkterch mstech jiskil. Fabien krel dl skrze les a tvil se, e nevid ty, kte na nj zvdav pokukovali u cesty, jen na jednom z paez nechal postavenou lhev s mlkem - takov mal platek pro lesn ktky
* * *
Ubhlo hodn let a naemu cestovateli pibylo spousta vrsek. U nekrel tak prun a rychle a cestou se daleko vce opral o svoji hl. Jednoho dne vak opt stanul ped hranic lesa, kterm kdysi prochzel. U se til na to, e do nj znovu vstoup a uct tu istou, koncentrovanou magii ve vzduchu. e bude koutkem oka pozorovat vly skrvajc se ve stnech strom a naslouchat zpvu rusalek.
Jene tentokrt byl les njak tich. Vstoupil dovnit a msto toho pjemnho pocitu se dostavil jin. Smutek, kterm byl les prostoupen, padl i na Fabiena. Pomalu se plouil lesem, kter pozbyl svho kouzla. dn jisken magie, jen nehybn a dalo by se ct, e i zatuchl vzduch. Stopy sktk, ktermi byla protkno okol stezky, zcela zmizely a po zpvu rusalek a vl nebylo ani pamtky.
A tak krel sm smutnou lesn krajinou a podvdom odboil ze smru. Mal lesn stezika ho dovedla a doprosted lesa. Tam stl na mtin obrovsk star strom. Kouzelnk k nmu pistoupil a pohladil kru na jeho kmeni. Pod prsty uctil, e ten smutek, vychz z nitra stromu. Jakoby strom byl celm lesem a zrove cel les erpal slu zevnit, ze srdce stromu. Vtr zauml ve vtvch: Zachra m, eptal. Mu zklidnil svj dech a zaposlouchal se do alostn psn, kterou mu strom zpval
Ach drah mgu, mj pbh sly
vnmej kad slovo, pak mon pochop,
kolik bolesti m kra skrv
a pro plu smlu, kdy se kad bokem dv.
ila tady kdysi vla, mmu srdci byla mil,
byla z rodu pixi, krsn, kehk, jak u to u nich bv.
Trvila se mnou svj as,
zpvala mi, zlevala m, abych o kousek povyrostl zas.
V jejm srdci byl mlad devorubec,
miloval ji, ona jeho, a tak vbec
Jejich tst vak jen krtce trvalo,
kdy tlo padajcho stromu mladkovi ivot sebralo.
J ctil jej bolest a plily m jej slzy,
j chtl j pomoct - hned, te, hlavn brzy.
Kdy vla objela mj kmen, j zaeptal jsem jen:
Zavi oi a na vechno zl zapom.
Do srdce se mi zaal osten bolesti,
a plil a zatnal se hloubji,
vak stle jsem rostl, stle jsem mohl vykvsti
a dl doufal, e se jednou znovu zasmji.
Ach drah mgu, poslouchej mou smutnou pse
poslouchej mj slab hlas,
pochop, jakou moje kra skrv tse
a pro pes sv st plu zas.
I obloha plakala nad alem mlad vly,
pvalem vody roztrh se ern mrak,
a hromy irm krajem burcely
a jasn blesk rozsl mou korunu a zashl m srdce pak.
Pak pila zima a v krlovstv lesa vldl mrz,
Voda v ekch zamrzla a kad (i j) se cel noci ts'
Bolav srdce v mrazu stle keh bylo,
a stail dotek jedn vloky - prasklo a do okol se rozptlilo
Ach drah mgu, te u v,
jak przdnota se v mm nitru skrv,
j v duchu doufm, e pochop,
pro plu smlu, kdy kad se bokem dv
Jet chvli stl se zatajenm dechem a poslouchal smutn umn stromu. Taky ti zazpval? Mn taky. ozvalo se za kouzelnkem. Osloven se prudce otoil a upel pekvapen pohled na bytost, kter se za nm neekan objevila. Jsem krlem tohoto lesa a on, Talah pokynul smrem ke stromu, je srdcem naeho krlovstv. Umr, pronesl tie. Umr a j mu neumm pomoct, protoe nevm, kde jeho srdce hledat
* * *
S vyptm sil otevel oi. Nikdy nebyl tolik vyerpan. U nkolikt den se snail zjistit, kde je srdce stromu (a vlastn i srdce lesa, jak mu sm soukrom kal), ale marn. Vechna jeho lokalizan kouzla selhvala a jedin co, ukazovala, byla s paprsk mc nkolika smry. Jakoby nkdo opravdu srdce vzal a rozbil.
Promnul si elo a napil se z utory. Jet chvli sedl v suchm mechu a pak vstal. Je as jt a podvat se, zda lokalizan paprsky opravdu ukazuj ke kouskm srdce. Teba pijde na to, jak je spojit a vrtit jej tam, kam pat. Znovu pistoupil ke stromu a pohladil ho po zvrsnnm kmeni. Vrtm se, slbil mu a vydal se na cestu ke krli lesnho lidu, kter u na nj ekal..
* * *
