Lidová píseň o Malden:
Já slyšel vítr píseň zpívat, Za Dračí hory pohled upřít,
o Mladen, o Malden. tam k Malden, tam k Malden,
Když nad horami začlo svítat, tím směrem já toužím umřít,
tam v Malden, tam v Malden. jen k Malden, jen k Malden.
Své rány šátkem ovázané, Naše hroby jsou již vykopané,
netušil, co dál se stane, mé srdce k Malden láskou plane,
jen poslouchat, jak vítr vane však mým hrobem se nestane
od Malden, od Malden. má rodné zem, mé Malden.
Bohové uctívaní v hrabství Malden
Innos
Innos je bůh Ohně, spravedlnosti, řádu, dobra. Jeho symbolem je Slunce a oheň. On je nejstarší a nejvyšší z bohů, on vytvořil Slunce a svět. Je to také on kdo věčně válčí se svým bratrem temným bohem Beliárem.
Innos stvořil svět, avšak jeho záře byla pro život smrtící a proto Innos vytvořil slunce, ale i to bylo příliš prudké a proto se rozdělil ve dví a stvořil Beliára. Beliár zas vytvořil noc. Innos se znovu rozdělil a vytvořil Adana. Adanos přinesl lidu učenost a moudrost. Innos byl se svým dílem spokojen a rozhodl se, že si odpočine, lid svěřil pod správu Adana. Innos dal lidu moc, a ty kteří mu sloužili nejvíc ustanovil vládci nad ostatními a říkalo se jim kněží. Avšak i mezi nimi byli nespokojení, vypukaly války a kněžstvo se rozdělilo na uctívače Innose a uctívače Adana.
Za svého prvního zástupce na zemi si Innos vybral nordmarského lovce Rhobara. Tomu zachránil život před stínovou šelmou a vyslal jej bojovat za pravou víru. Rhobar sestoupil do nížin, vyhnal skřety a založil Myrtanské království jehož se stal prvním králem. Innosův kult se posléze rozšířil nejen po celé Myrtaně, ale také v Nordmaru, na Khorinisu, na Jižních ostrovech a v Malden.
Beliar
Beliár je bůh temna, zla,chaosu a strachu. Je to Innosův bratr. Stvořil noc, měsíc, démony a nemrtvé. Lidem, jenž ho následují propůjčuje obrovskou moc. Celé věky válčí se svým bratrem Innosem.
Když Innos stvořil Slunce viděl, že život není možný, pokud bude na obloze celý den zářit. Proto se rozdělil ve dví a stvořil Beliara. Ten stvořil noc, ale byl rozhněván, že ho lidé v noci neuctívají, protože spí. Tak stvořil muže, který měl jediný účel, sloužit mu a modlit se k němu. Ale ten muž byl úplně stejný jako ostatní lidé. Beliar ho ve zlosti zabil a pravil: “Když mě nebudou uctívat, ať mě alespoň nenávidí“. a pak stvořil smrt. Jen několik lidí následovalo Beliara, ale ti, kteří tak udělali byli obdařeni nesmírnou mocí. Začali si říkat Temní mágové na znamení oddanosti ke svému pánovi. Beliar začal po smrti lidí jejich duše chytat a začal z nich tvořit nemrtvé zrůdy,které mu byly slepě oddány.
Adanos
Adanos je bůh středu, vody, moudrosti, zvídavosti a přírody. Celé věky dává pozor na rovnováhu mezi svými bratry Innosem a Beliárem. Stvořil všechny živé tvory. Lidu dal moudrost a zvídavost.
Když se Innos rozdělil ve dví a stvořil Beliára ještě jednou se rozdělil a stvořil Adanose. Vida, že to vše je dobré, rozhodl se, že si odpočine. Lid svěřil Adanovy, ale války a hašteření nakonec rozdělily společnost na uctívače Adana a uctívače Innose. Adanos potom řekl: „Pracujte a žijte, neboť den byl stvořen k tomu, aby člověk mohl pracovat. Učte se a poznávejte, abyste vše mohly předávat dále.“
Adanos nikdy neměl svého Vyvoleného, jelikož byl pouze prostředníkem mezi silami Innose a Beliára. Učení Adanovo se rozšířilo po Jarkhendaru, Varantu a Myrtaně. Jharkendar byl však zničen povodní seslanou Adanem na hašteřící se lid. Ve Varantu tuto víru přijali nomádi v čele s mágy Vody. V Myrtaně toto učení následují druidi a jejich strážci-hraničáři. Uctívačů kultu Adanose je dnes velmi málo.
Epona
Epona je bohyní přírody, všeho, co roste a všeho, co žije. Eponu nezajímají války, hašteření mezi lidmi ani mezi jejími bratry, Innosem a Beliárem a Adanosem. Je bohyní života a lásky mezi živými tvory.
Ví se o ní jen velmi málo. Snad je to sestra nejstaršího boha ohně a spravedlnosti, Innose, a boha temna a zla, Beliára. Nestará se však o ostatní bohy, o potyčky s nimi. Nesoupeří o přízeň lidí. Nabízí lidem lásku a spokojený život v jejím království přírody. Avšak lidé, kteří v ní věří jsou často až fanatičtí, jsou si jistí svojí vírou a nutností jí uctívat.